Příště beze slov

Pavlína Jíšová

1:G#m7Od jisté chvíle jsem nC#ejistotou v chůzi vHmaj7íc než těžká,
dvG#m7a hebké tóny už nHeslyší láska v nC#ás,
nG#m7eznělé tóny bloudC#í nocí po stěnách, kdHmaj7o by je hrál,
nG#m7ení to jisté, že kHoncert se dává jen vC#e dvou flétnách,
a je to stHmaj7ejné - zase řB7íkáš: nech mě spHmaj7át.
2:Představy spřádají dny, které bývají neskutečné,
a mně se zdává, že jeden sen splnit se má,
stačí se dotknout jak pavučinou, je to vyjímečné
a mám tu žízeň, co je plná vláhy, když nechci se vzdát,
a je to stejné, zas mě spánkem probouzíš.
3:Chci se ti líbit, chci spolykat lítost, je na mých víčkách,
kolik je lásky a naděje v pláči, už víš,
a chci mít trému, chci vrátit se zpátky, chci teď jedenkrát,
pak zmizí trýzeň, rty zbavené žízně snad budou chtít spát,
a je to stejné, zase vstávám s bolestí,
a je to stC#ejné, zase snB7ídám s bolestHmaj7í ... D# 
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:28:10.216+00:00
Výsledky hledání: